Recenze - Zlatý vlk

Název originálu: Złoty wilk
Série: ---

Autor: BARTOLOMIEJ RYCHTER

Počet stran: 340
Nakladatelství: Host
Vydáno: 2013

GoodReads: 3.50 / 4 ratings

Vítejte v minulosti! 

Pokud si to ale představujete jako zběsilé hopkání časem náctiletých hrdinů, budete velmi zklamaní, protože na sklonku devatenáctého století se tento příběh uhnízdil natrvalo. Toto období sledujeme z pohledu židovského města, které se nachází v Polsku. Pojem "město" zde tedy není úplně přesný, protože, ač splňují určitá kritéria, duší jeho obyvatelé budou vždy vesničané. Společně žijí v harmonii, každý má svou funkci. Od babky kořenářky po starostu jsou všichni nezbytnou součástí celku. 

Nebylo o čem psát, kdyby se nic nestalo. A ono se stalo. Něco pořádného. Pokojný život "vesničanů" narušila série vražd, ne ledajakých. Brutálních tak, že to ani člověk spáchat nemohl.

"Chudák, vykrvácel.."

"To nestihl," nesouhlasil lékař. "Utopil se." 

"Utopil?" 

"Jo, ve vlastní krvi."

Tahle knížka je napsána zvláštním osobitým stylem, který je rázný a pádný. Mnohdy také přímočarý a dlouhé popisy, které jej doprovází, asi nejsou to pravé ořechové - aspoň pro mě ne. Zpočátku se tam děje spoustu věcí ze spousty pohledů, až je těžké určit, kdo je vlastně ten hlavní hrdina, až časem začíná vybočovat muž, který se objevuje častěji než jiní. 

Tento thriller opravdu není o jedné osobě, která vyšetřuje sérii vražd. Jde o celé městečko, jak do něj proniká panika a paranoia, jak lidé v té temné době hledali řešení ve všem, čemu se dalo jen trochu věřit. Že i kamínky na cestičkách mají oči a uši a nikomu nic neunikne. Proto se jako vítr roznese správa, že vrahem je vlkodlak. To co z obětí zbývá je spíš neidentifikovatelné než opak a jiné než nadpřirozené vysvětlení těm lidičkám do hlavy neleze. Začíná série obviňování z jednoho na druhého .. kdo by to asi mohl být? 

Znovu upozorňuji na skutečnost, že se jedná o dobu před námi, která v podání autora působí naprosto realisticky a fandové dějepisu se mohou mnoho dozvědět. Přece jen teď si život bez věcí jako je notebook, mobil, televize nedokážeme představit, a oni si tak žili naprosto běžně ..

"Smrt začíná ve chvíli, kdy si uvědomíme její nevyhnutelnost. S posledním úderem srdce umírá i smrt sama."

Krutost, která je v knize popsána je na jednu stranu docela nelogická a katastrofální, ale na tu druhou potřena morbidním humorem, který mě dokázal rozesmát. Na takové chvilky jsem se vždycky velmi těšila. A právě ony byly to, co v mých očích celého Zlatého vlka zachránilo, přesto že téma bylo zajímavé, ten styl zmiňovaný výš nejenže mi nesedl, hlavně mě nudil. Bartolomej Rychter si nedokázal udržet moji pozornost na tak dlouhou dobu, abych v napětí očekávala rozuzlení. Dočítání posledních stran bylo spíš osvobození.

Jedna technická na závěr .. Neříkám, že Zlatý vlk má "absolutely amazing cover", ze které se nedají spustit oči, ale něco na ní se do mě zahryzlo, cítím z ní tajemno a moc. Napětí .. přijde mi skvělá. A to písmo není žluté, ale opravdu zlaté ..

Přesto, že já z té knihy nejsem nadšená, zaslouží si daleko větší pozornost, než se jí dostává. Moc známá není a je to škoda, věřím, že má potenciál líbit se mnoha čtenářům.

Za mě ale jen tolik..