úterý 21. dubna 2015

Příručka stážisty | Jak být vrahem snadno a rychle



Jediná příručka, která by v prodejnosti mohla předehnat kuchařku Ládi Hrušky, je tu! Kdo by totiž nechtěl mít místo přeplněného břicha naplněné prasátko? Proslulý zabiják John Lago sestavil vlastní kuchařku. Návod na to, jak někoho beztrestně oddělat a přitom vydělat fůru peněz! Prostě jak být dobrým vrahem snadno a rychle.

Poctivě si odpovězte na jednoduchou otázku. Chtěli byste se stát nejkrutopřísnějším killerem na světě? Být mistrem kamufláže, dokázat použít každý předmět či vlastnost jako zbraň, být miliardářem a být zahaleni do bezcitné mlhy nebezpečí a tajemství? Je-li vaše odpověď kladná, vězte, že Příručka stážisty nabízí pár cenných rad. V opačném případě se aspoň dozvíte, o co přicházíte, když jste se ve volbě vysněného povolání k "nájemnému vrahovi" nepřiklonili.



John Lago nedělá chyby. Je nekompromisní a ve své práci nejlepší. Rozhodl se popsat svou poslední zakázku (infiltrace do firmy + killnutí šéfa) do nejdrobnějších detailů, aby vytvořil kapesního průvodce pro své nástupce, pro bažanty v oboru, pro vás. Vrah spisovatelem? Proč ne! Obzvlášť, když je tak nadaný. A navíc ještě mega super řízek. Fakt! Řekněme, že kdyby měl Lucifer syna, byl by jako John. Krásně cynický a sarkastický. O ironických poznámkách ani nemluvím. Je prakticky nemožné, abyste si ho neoblíbili, spíš naopak. Třeba dopadnete jako já. V průběhu čtení jsem k této postavě přilnula a s jiskřičkama v očích pozorně sledovala každou větu, kterou onen na duši pochroumaný člověk vysmolil. Přiznávám, že mě nejednou skolil nezastavitelný záchvat smíchu... protože na každé straně je NĚCO. Něco absolutně úžasného z čeho se padá ze židle, pokud se to správně pochopí. Tolik moudra! Kdo by se nechtěl dozvědět, že nemá kálet tam, kde se chystá jíst? 

Aby se též člověk nedivil, že je to kniha nabitá až k prasknutí skvělým humorem, když má autor, Shane Kuhn, bohaté zkušenosti v zábavním průmyslu a ve světě reklam. Ale stejně ho podezřívám z vražedných choutek. Možná jako malý seděl u mravenčí cestičky a prstíkem mordoval jednoho "kámoše Ferdu" za druhým. Třeba si to užíval. Neberte to zle, já si jinak nedokážu vysvětlit, že se odhodlal k zabití tolika postav. Jděte do čtení s vnitřním klidem a nadějí, že zrovna váš oblíbený miláček koupí jen kulku do podrážky milované botky. Nebo taky může explodovat.


Mám ještě jednu otázku. Trošku složitější. Je zabíjení špatných lidí špatné? 
(No, na cestu k svatému Petrovi to asi není, takže...)
Skvělá zpráva!
V tomto případě tedy honba za zabitím špatňáků nemůže končit jinak než ... výhrou špatňáka. Ale nebojte se, klasický disneyovsko-pixarovský konec nepřijde. Podle Laga musíte být připraveni na všechno, protože nikdy nevíte, komu hrábne a líbat budete muset jak žabáky tak i princezny.

ANO ANO ANO ... 

Abyste věděli, vůbec jsem neměla šajnu, co se na pozadí zdánlivě jednoduché infiltrace odehrávalo. Kdo pro koho pracoval? Kdo komu donášel? Kdo koho zradil? Kdo už je mrtvý? Kdo hraje na dvě strany a stejně mu to nepomůže? Konaly se samé čáry máry a to se mi líbilo. Ten pocit, když jsem nevěděla, co se děje, když jsem autorovi sežrala návnadu, já hloupá rybička. Jo! Při pohledu zpět mi to spíš přijde, jako bych neměla promyšlenou únikovou strategii z toho, jak jsem se (stejně jako John Lago) do hry o přežití zamotala.





Vychází v květnu 2015.









pondělí 13. dubna 2015

Odpouštím Ti, Leonarde...


Začíná den... Den D.
Leonard Peacock, podivínský kluk se směšným jménem a důležitou misí. Musí si ostříhat vlasy a naaranžovat je do lednice, rozdat dárečky zabalené v růžovém papíru, vzít starou nacistickou pistoli P-38, která se kamarádí s ovesnou kaší, prostřelit s ní hlavu svého überdementního spolužáka a pak i tu svou. No, znáte to, tímto způsobem slaví osmnácté narozeniny každý.

Chci, abyste věděli, že mě tahle kniha neuvěřitelným způsobem zasáhla. Na dobu neurčitou a na mnoha místech. Už dvacet čtyři hodin sedím s nepřítomným výrazem a přemýšlím o dospělosti. Autor, Matthew Quick, význam toho odporného slova vykreslil z pohledu člověka, který přestal věřit na maják štěstí. Leonard totiž zabloudil v moři utrpení. Přesto si chce užít alespoň jeden absolutně perfektní den, který by představoval sladkou tečku v jeho pochmurném životě. Ten den mu nic nezkazí...

Leonard mě provedl svou minulostí, přítomností a dokonce jsem natrefila i na dopisy z budoucnosti.

A přesně sedmdesát poznámek pod čarou vždy přispělo k navození té nejvíc nejsprávnější atmosféry. 

Jednotlivé střípky příběhu byly dávkovány s klasickou babičkovskou mírou. Tedy "přiměřeně". S mnohdy až černým humorem autor absolutně nenásilnou formou podsouvá názory a myšlenky, nad kterými by normálního člověka snad ani nenapadlo přemýšlet. Ale pak se zažerou do hlavy jako červici do jablíčka a ven se jim za žádnou cenu nechce.

"Stovky, možná tisíce večerů uplynou, aniž by se nám zapsaly do paměti. Neděsí vás to někdy? Co když si váš mozek špatně vybral a místo důležitých večerů uchoval ty nedůležité?"

Nevím proč, a možná to zní hloupě, ale po dočtení si připadám o kapku chytřejší a pravděpodobně připravena na onu slavnou dospělost. A nebo ne, sakra.

Uvědomila jsem si, že zbožňuju svou mamču, která by mi kdykoliv udělala banánové palačinky.
Uvědomila jsem si, že jsem skrz naskrz ateista.
Uvědomila jsem si, že jsem überdementský ignorant.
Uvědomila jsem si, že pokud maják štěstí opravdu existuje, je jen na mě, jakou cestou a jak rychle se k němu dopravím.
Prostě doufám.

Leonarda jsem si zamilovala a pak mi pomalu lámal srdce.
Ano.
Je to tak.
Ale..
ODPOUŠTÍM TI, LEONARDE. Úplně všechno.
Hlavně to, že jsi se mnou mával, jako bych byla plácačka na mouchy.

„Nejdřív tě budou ignorovat, pak se ti budou smát, pak proti tobě budou bojovat, nakonec zvítězíš.“
Smutně krásné, inspirující, velmi hlubokomyslné a s "velmi nečekaným" koncem, u kterého se zastavil čas. :)
Doporučuji!