Série: Anna (1. díl)
Autor: JUSTUS PFAUE
Počet stran: 260
Nakladatelství: CooBoo
Vydáno: 2013
GoodReads: 3.62 / 45 ratings
Anotace:
Anna se touží stát primabalerínou. Ale po těžké autonehodě ochrne a šance na velkou taneční kariéru jsou ty tam. Vypadá to, že už nemá proč žít, bez baletu nevidí v uzdravení žádný smysl. Pak se však dostane do sanatoria, pozná Rainera, prima kluka na vozíku, který jí vlije novou energii do žil. Krok za krokem se Anna vrací do života a na pódium, kde se jí díky talentu otevírají netušené obzory. Brzo se však bude muset rozhodnout. Balet, nebo láska? Co je důležitější?
..na každém schodu vyslovila jednu slabiku z Oféliina monologu:
"Já - ze - všech - nejvíc - zu - bo - že - ná - že - na - bla - že - ná - kdy.." Došla na konec schodů.
Jak říká Radegast, život je hořký. Největší ránu mohou utrpět velmi sebevědomí lidé, kterým se život může změnit ze sekundy na sekundu. A už nic nemusí být takové jako dřív.
Annino přání vždy bylo, aby se stala baletkou, tančit v obřích sukních a piškotech. To byl její sen. Její bratr Philiphe si zase našel zálibu v řízení aut, vyhledával každou příležitost, kdy by mohl řídit a nedbal na to, že ještě neměl řidičák. Když se do jízdy ponořil, jeho tělo se vždycky napumpovalo adrenalinem a přestával vnímat okolí. Nějaké narážky na to, že by měl zpomalit, nic takového pro něj neexistovalo. A jednou přestal auto ovládat, vymklo se mu z rukou a zamířilo nesprávným směrem. Skončilo úplně na cucky, Philiphe a jeho kamarád, který seděl vedle něj vyvázli jen s pár náplastmi, ale Anna, která seděla na korbě Jeepu, skončila v nemocnici s diagnózou: ochrnutá (na dobu neznámou). Doktoři, ale věří, že má šanci se z toho dostat. Jen kdyby spolupracovala. Ona ze sebe dělá chudinku (jako je, ale nic se nesmí vzdávat ne?) a svou diagnózu, která se den ode dne po malých krůčcích zlepšuje, dělá ještě horší. Odmítá se pohnout, i když může.
Potřebuje nějaký nový impuls, nový elán, někoho nestranného, někoho jak je Rainer. Po pádu z lyží skončil na vozíčku, ale nevzdává se. Po malých krůčcích jí pomáhá nabrat ztracené sebedůvěry a možnost chůze pro ni nemusí být úplně vzdálená. Chce to pevné nervy, ale časem by se mohla vrátit i k baletu..
"Co dělají tvoje nohy?"
"Která? Pravá, nebo levá? Někdy si se mnou dělají, co chtějí. Nějak se spolu nesnáší. Jednou se klepe levá, pak zase pravá. Mé hýžďové svaly si nezasluhují to jméno a můj zadek taky ne. Mám ho úplně plochý, víš? Ani nemáme doma tolik polštářů, aby se mi na nich sedělo měkce.

Život je přeci boj, ale stojí za to. Tahle strana její povahy mi lezla neskutečně na nervy, a nebylo to jenom o tom. Navíc - nejsem příznivce baletu. Takže vlastně vůbec nevím, proč jsem to nakonec četla. Vesměs je to blbost, totálně odhadnutelná a už anotace vám dá všechno, abyste byli schopni vědět, o čem ten příběh je. A to asi není dobře. Ale jako takový oddych, kdy se chcete zabývat takovým tím "co by - kdyby" to bude asi fajn knížka. Já jsem ovšem trochu jiné povahy a děsně mě to nudilo.. místo Anny jsem se víc zajímala o toho Rainera, kterému jsem daleko víc přála, aby se znova na ty nohy postavil, protože on věřil.
Oujééé..
Žádné komentáře:
Okomentovat