Asi nastal vhodný čas představit sama sebe. A to jsem ráda byla "Anonymous", ale ke svým komentům se postavím čelem a po nekonečných minutách, kdy jsem se snažila najít vhodnou fotku (nesnáším focení), jsem nakonec vybrala tuto. Ať máte aspoň malou představu, jak vypadám. A lepší fotka prostě není! :oD

Světe div se, ale je mi 16 a ode dneška se to každým rokem bude stupňovat, jsem normální studentka Matičního gymnázia v Ostravě. Po prázdninách vlezu do druháku. (S.O.S. - Taneční O.o) Od toho ústavu bydlím asi půl hoďky autobusem (když vycházejí spoje, někdy se stane, že to trvá třeba i hodinu). Ale je to fajn, směrem tam se učím ty zbytky všechno, na co jsem zapomněla co se mi nechtělo :o)
Když už zmiňuji to bydlení. Bydlím v Šenově - taková díra mezi Havířovem a Ostravou, ale POZOR, je to město. Už máme kolem sedmi tisíc obyvatel. A i když se to nezdá, jsme gangsteři největšího stupně! Nevěřili byste, jak je tady rušno a možná i proto, že každý zná skoro každého (minimálně od vidění) nikdy nevíte, kdo se dívá na to, co zrovna děláte nebo s kým jste.
Sama se divím, že někde seberu čas na to, abych četla. Skoro nejsem doma, furt někde trajdám řeším veledůležité věci - třeba v palačinkárně, čajovně a nebo jen tak v přírodě. A i přes to zvládám číst celkem dost.
Kdysi jsem se za čtení styděla, nikdo totiž nečetl a já už ve druhé třídě měla největší počet referátů. Na druhém stupni jsem milým spolužákům dělala zápisy do deníků a to jen za čokoládu dobrý pocit. Naplno jsem začala číst až na střední. Prostě cesta autobusem si vyžaduje knížku a tam je tolik šprtů a knihomolů, že si člověk připadá i normálně.
Co ještě o mě vědět? Jen že jsem pořádný moula a všechny kolem sebe zahrnuji příhodami ze svého života. Někdy umírám smíchy sama ze sebe :oD
Zajímá Vás ještě něco? :DD
S tím studem z knihomolství máš pravdu.. ráda čtu odmala, vpodstatě od té doby, co číst umím, jsem vždycky četla... ale na střední to bylo asi nejhorší, u nás tam snad nikdo nečetl a koukali na mě jak na trotla, že já čtu a mám to ráda... jako že dycky: "A to jako dobrovolně?".. tak jsem to tam moc neřešila, nevykládala.. až teď na vysoké (ač to není o moc lepší, stále lidi blbě čumí), jsem se naučila se k tomu totálně upřímně přiznávat a nestydět se - "Jo, čtu. Má problém?" většinou to berou! :D stále se diví, ale berou... člověk by z těch škol skoro ani nevěřil, že může existovat u nás taková knižní blogová komunita, na ulicích to tak rozhodně nevypadá
OdpovědětVymazat