"Recenze" - Renesance (Assassin's Creed #1)

Název originálu: Renaissance
Série: Assassin's Creed (1. díl)

Autor: OLIVER BOWDEN

Počet stran: 278
Nakladatelství: Fantom Print
Vydáno: 2010

GoodReads: 3.75 / 3,292 ratings

Renaissance :3

Renesance, jako styl, je úžasná. Osobně to považuji jako jedno z nejzajímavějších období, které se řadí do dějin našeho letopočtu. Ty stavby, ta díla, umělci. Všechno to mám svým způsobem velmi ráda. Už jen proto mě tato kniha zaujala. Navíc, ta anotace, která slibuje skvělého vraha, který se snaží pomstít svou rodinu, mi v kombinaci právě s renesancí přišla skvělá a poutavá. Haha. Konečně jsem se dozvěděla, co byl Leonardo da Vinchi skutečně zač! :D Žádný svatoušek, to jako vážně! (Historici kecají). Aneb.. šup do Itálie!

Až později jsem zjistila, že existuje stejnojmenná počítačová hra a knihy byly podle ní napsány. V ten moment jsem se začala bát, co z toho nakonec vyleze. 

Ezio..

Hlavním hrdinou tohoto příběhu je Ezio, muž, který ovládá umění, o kterém by se mohlo jiným jen zdát. Přátelům je víc než jen věrný, ale v případě, že byste patřili na jeho hate-seznam, bude vám nejspíš brzy konec. Samotné vylíčení děje není nikterak podstatné, důležité je vědět, že se nezastaví, dokud jeho pomsta za rodinu nebude dokonána. Tím se vrhne do víru manipulace, intrik, zrady a samozřejmě - boje.

"Myslel jsem, že se učím žít. Ve skutečnosti jsem se učil umírat."

Doufám, že jako PC Game je to lepší..

Je velmi pravděpodobné, že většina lidí, kteří Assassin's Creed nehráli, nebudou schopni ocenit hodnotu této knihy, stejně jako já. Po dějové stránce ona není vůbec zlá, ale to zpracování? Je nudné, strojené a primitivní. Stejně jako dialogy. Navíc (i když jsem hru nehrála) jsem úplně viděla jednotlivé "Questy". - Zajdi tam, aby se zjistilo 'toto'. Jdi tam, aby ses mohl dozvědět 'ono'. Zabij toho. Zabij tamtoho. Dostaň se přes hlídku tam a tam. (Jen hádám.. Ale takové prvky šíleně rušily samotné čtení, bylo to až moc .. jednoduché). 

Čas plyne jako vítr!

K postavám jsem si nedokázala vytvořit nějaký hlubší vztah a to hlavně proto, že v knize jsou díry. Nemyslím díru jako díru, ale dějovou díru. Pusté neznámo, které jsem si musela domyslet, podporovalo růst mé nechuti. Až moc dlouho trvalo, než mi došlo, že už se tam nemluví o devatenáctiletém Eziovi, ale je mu třicet let. A co se dělo mezitím? To se čtenář dovídá jen prostřednictvím pár řádků, tudíž vysvětlení není dostačující. 

V průběhu děje jsem měla tolik otázek! Tolik! A jen na málo z nich mi přišla odpověď..

Kdo ví? Další díly mohou být lepší, ale já si opravdu nejsem jistá, jestli to chci podstoupit, i když mě celkem zajímá, co se bude dít dál. Možná.. Někdy..