úterý 20. května 2014

Recenze - Achilleova píseň / Tak ptáčku pěj..

Název originálu: The Song of Achilles
Série: ---

Autor: MADELINE MILLER

Počet stran: 368
Nakladatelství: Host
Vydáno v ČR: 2014

GoodReads: 4.06 / 16,707 ratings

Kecy o historii..
Střípky zrcadla - jednotlivé momenty - které utvářejí daný celek. Někteří by ho mohli pojmenovat Historie. Jiní si budou stát za tím, že to jsou vzpomínky. Jejich, cizí, ukradnuté, přejaté. Minulost. Historie. Slova, která se motají v jednom významu. Obě skrývají krásu toho, co bylo, nebo toho, co mohlo být. Jak to na světě vypadalo v době, kdy bohové nosili plenky? Víme to? Nevíme (Riordan se nezmínil). Ale období o pár let později, období řeckých hrdinů a hlavně Trojské války je bezpečně uschované na stranách Homérova díla. Ale pak se objevila Madeline Millerová a uvědomila si, jak málo lidí ví o tom, jak přesně to bylo, a rozhodla se to zpracovat do svého románu, který přináší radost historikům i běžným občanům. 


Odysseus inclines his head. "True. But fame is a strange thing. Some men gain glory after they die, while others fade. What is admired in one generation is abhorred in another." He spread his broad hands. "We cannot say who will survive the holocaust of memory. Who knows?" He smiles. "Perhaps one day even I will be famous. Perhaps more famous than you.”
(Schválně.. je Odysseus slavnější než Achilleův syn? :P )


Jeden "neznámý" polobůh.
Achillea zná každý malý špunt. Nejkrásnější polobůh (ehm, neznali Percyho) se zlatavými vlasy, postavou jako z reklamy na Mrože. V boji se mu nikdo nevyrovná. Zdá se, že to celkem vyhrál - nezranitelnost. Pche. Omyl. Jeho osud byl napsán ještě před tím, než se vůbec narodil. Jeho údělem bylo zemřít - sice veeeelmi proslaven ale mrtvola jako mrtvola. Millerová se zabývá jeho životem, on je ta múza, ten skvělý ke kterému každý vzhlížel a vážil si ho. Úžasňák, co hraje na lyru a zabije každého, s kým zkříží meč. Woho. 

V temnotách se k sobě beznadějným, těžkým soumrakem přibližují dva stíny. Jejich ruce se potkají a záplava světla se rozlije jako slunce ze stovky zlatých uren.


A jeden známý člověk.
Přesto kniha není napsaná z jeho pohledu, nýbrž z pohledu Patrokla (celkem nula, přesto obdivuhodný a čestný týpek), který, jak určitě všichni vědí ;) , byl pro Achillea víc než pouhým kamarádem. Tato skutečnost, tedy, že jsem se setkala s pánským románkem, mě neskutečně zarazila. Nějak mi to předtím nedošlo, ale mé lačnění po dalších slovech tohoto příběhu potřebovalo ukojit. JOP. Chtěla jsem číst dál a dál. (I když jsem věděla, jak to dopadne). Je pravda pravdoucí, že Achilleova píseň je neuvěřitelně čtivá kniha. Navíc bohatá na jazyk. Autorka je nadaným vypravěčem a s hrdostí oznamuji, že mimo pár scén (těch málo oblečených) jsem dychtivě četla slovo od slova.


“Name one hero who was happy."
I considered. Heracles went mad and killed his family; Theseus lost his bride and father; Jason's children and new wife were murdered by his old; Bellerophon killed the Chimera but was crippled by the fall from Pegasus' back.
"You can't." He was sitting up now, leaning forward.
"I can't."
"I know. They never let you be famous AND happy." He lifted an eyebrow. "I'll tell you a secret."
"Tell me." I loved it when he was like this.
"I'm going to be the first." He took my palm and held it to his. "Swear it."
"Why me?"
"Because you're the reason. Swear it."
"I swear it," I said, lost in the high color of his cheeks, the flame in his eyes.
"I swear it," he echoed.
We sat like that a moment, hands touching. He grinned.
"I feel like I could eat the world raw.”



Pravda vítězí!
Pravdivost? To asi zajímá každého. Jestli má cenu číst právě těchto 368 stran. Jsou pravdivé? Taky mě to zajímalo. Celou dobu jsem autorku kontrolovala. Ve všem možném, na různých webovkách archeologů a historiků. Díky, díky, DÍKY Háde, že si přijal mé "obětiny" ve formě mravenečků. Mají u mě na zahrádce čestný hřbitov (dokud ho štěně nesežere). Z toho, co tu kecám vyplývá, že JOP, držela se faktů. Možná proto jí to trvalo deset let, než to dokončila. 


Zabiják aneb Achilleova pata zmizela.
*Držela se faktů až na jednu "DROBNOST"... Radím dobře, zapomeňte všechno, co víte o smrti Achillea. Všecičko. Zapomeňte na Achileovu patu, jestli se nechcete vytočit tak, jako já. Ono se pak třeba dovíte, že tento hrdina umřel vinou zranění, které způsobil šíp, co skončil někde mezi žebry Achillea. V tu chvíli jsem to naštvaně zaklapla a trvalo mi dobrou hodinu, než jsem tuto drobnůstku překousla natolik, abych byla schopna celou knihu dočíst v míru.

Přečíst.
Každopádně, STOJÍ za přečtení. Neskutečně mrazivý příběh o přátelství a odhodlání, nepochybuji, že toto vyprávění zanechalo nějaká očička uslzená. Navíc zapojíte mozkové buňky a ještě se i něco naučíte. Třeba, že Tábor polokrevných vlastně neexistuje. -_- :D


**Ukázky jsou v angličtině, protože se mi v angličtině líbí víc. A protože jsem knihu vrátila dřív, než jsem si je stihla opsat. O:) --> Pardón..

3 komentáře:

  1. Po téhle knížce pošilhávám už delší dobu a pořád se nemůžu rozhoupat. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělá recenze! Na knížku se teď moc těším! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Teď jsem dost narážela zrovna na recenze na tuto knihu:) vypadá fakt parádně. :3
    Jop, a nominovala jsem tě v jednom TAGu na mém blogu, tak jestli ti to nevadí, tak tak mrkni. ;) a byla bych ráda, kdybys v nominování pokračovala:))

    OdpovědětVymazat