Recenze - Písečný muž (Joona Linna #4)

Název originálu: Sandmannen
Série: Joona Linna (4. díl - asi nenavazuje :D )

Autor: LARS KEPLER

Počet stran: 495
Nakladatelství: Host
Vydáno: 2013

GoodReads: 4.15 / 852 ratings

Jednou v noci. Jeden vlak. Jedny koleje. A na nich jeden muž, který měl už 13 let patřit do země mrtvých. 

13 let. To je doba, jež uběhla od zadržení jednoho z nejnebezpečnějších vrahů. A to vám povím i Jurek Walter mě toho hodně naučil. Například..Věděli jste, že člověk může dva roky přežít v rakvi? Celkem krutě vyvinuté umění v oblasti mučení. Jak zvrácená duše může něco takového vymyslet? Každopádně, děj se odehrává v době, kdy je Jurek bezpečně uzavřen na psychiatrickém oddělení s nejvyšší možnou ostrahou a takovým bezpečnostním zařízením, až z toho jde hlava kolem. A i přesto je kontakt s tímto člověkem bláznotvorný. Je známo, že do vás začne hustit takové věci, že zešílíte. Tak tedy otázka.. je on šílený? Samozřejmě. Šílený, nebezpečný, inteligentní, a .. boží! Myslí o dvacet pět kroků napřed a je o deset před vámi. Jednoduše, když si usmyslí, že bude po vás, je po vás. Způsob není důležitý. Čas není důležitý. Prostě je to tak. 

Kryj se, Joono!

Možná se vám to bude zdát naprosto "neuvěřitelné", ale jediný člověk, který by si podle Jurka opravdu zasloužil přijít o všechno, je Joona. Detektiv, jež ho zadržel. A, milý Joono, to máš teda sakra Problém. Teď, když se zase Jurkův případ otevřel, jelikož muž na kolejích mu byl připisován, hrozí detektivovi i jeho rodině větší nebezpečí než by kdokoliv čekal.

Sendman přichází, slunce zachází..

Jednoho dne. Za svitu slunce.. Se Joonovi potvrdila bláznivá myšlenka. Jurek nebyl sám! Měl společníka. Vlastně .. on ho pořád má! Říká se mu Písečný muž, seznamte se! Ukládá malé děti ke spánku, třeba navždy. Možná (jen možná) se jim aspoň něco pěkného zdá..

TikŤak..

Začíná obrovský souboj s časem. Tam někde, ve tmě, v nouzi, je dívka, která je ještě stále naživu. Jediná šance ji najít? JUREK. 

Jak přelstít někoho, koho přelstít nelze?  

Chce to vinného člověka, kterého přelstíte, že je nevinný, aby přelstil toho, koho přelstít nelze. A můžete doufat, že ho nakonec přelstíte. Jenže. Ten, kterého přelstít nelze se většinou přelstít nenechá, tudíž přelstěného hraje, aby přelstil ostatní. Jenže .. třetí nepřelstěná strana hraje svoji hru a má reálnou šanci je přelstít všechny, bez toho, koho přelstít nelze.

Game..OVER!

Už tedy nemohu říct "Vítejte v úžasném detektivním příběhu." Eeee. Toto byla hotová HRA plná zvratů a snahy někoho přelstít. Snažíte se orientovat a doufáte, že autor ve výsledku ještě nepřelstí Vás! On vám to v kapitolách, které zpočátku vůbec nedávají smysl nandává po kousíčkách jako raffaelo. Zobáte mu z ručičky to, co vám napoví a myslíte si, jak jste chytří, že vám to je úplně jasné. Myslíte si - to je všechno? HahAHA! Nikdy to není všechno, až do poslední strany to není všechno. Zdánlivě uzavřená věc, co se opravdu uzavřeně tváří bývá zdaleka neuzavřená a .. :P

Tolik jsem toho stíhala..

Obdivuji Larse Keplera. Dokázal mě zaujmout natolik, abych stíhala hltat každé jeho slovo a zároveň stíhala přemýšlet, co bych udělala já. Stíhala jsem se vcítit do jednotlivých postav a zároveň se i naštvat a (nevěřím, že to říkám) soucítit. Aby vás někdo pár slovy donutil k sebevraždě, hoho! Prostě jsem byla nadšená!

Pojďte do toho!

Každý milovník mého vkusu by si to měl přečíst, vážně, ta kniha za to stojí. (A co, že je to nějaký čtvrtý díl a já vůbec netuším, co bylo předtím? Keplera čtu jednoduše pozpátku..) 

Chytré. Hravé (jako štěně). Téměř dokonalé.