Recenze - Případ Amelia | Kdyby maminky věděly...

Název originálu: Reconstructing Amelia
Série: ---

Autor: KIMBERLY MCCREIGHT

Počet stran: 408
Nakladatelství: Ikar
Vydání: Listopad, 2014

GoodReads: 3.79 / 5* z 52,133 hodnocení

Varování pro náctileté!

Pokud spatříte tuto krásně vypadající knihu v rukou své maminky, nastane pro vás období pekla! Vězte, že bude chtít znát každé vaše špinavé tajemství, bude si chtít povídat, dostanete nekonečně dlouhou přednášku o sebevraždách a převracování očí vám nepomůže. Ani výmluvy na mnoho domácích úkolů by na odpálkování starostlivé matky nestačilo! Protože Případ Amelia, ten sakra leze do hlavy...

Amelia je totiž mrtvá. Zabila se. Asi. Možná. Vlastně spíš ne.

„Milovala jsi Amelii a ona milovala tebe. Dělala jsi, co jsi mohla. Snažila ses ze všech sil. Že to skončilo takhle, je tragédie. Jediný, co můžeš dělat, je těšit se z každý minuty, kdy se to celý nesype.“

Zajímavé, co všechno spustí jedna docela obyčejná smrt nudné středoškolačky. Oprava: nudně provedená neobyčejná smrt drsné rebelky. Záleží, ze kterého úhlu na celou tragédii koukáte. I když jedno se nemění. Seskok ze střechy je už pěkně ohraný. Podivná esemeska z neznámeho čísla ale říká, že Amelia nehupsla dobrovolně. Jak.. nečekané!

Tento debutový román autorky Kimberly McCreight byl neuvěřitelně vychvalován v různých koutech světa. I v norštině vyšel. Na zahraničních webech se často vyskytuje přímé srovnávání s fenomenální Zmizelou od Gillian Flynn! Ale dle mého obě knihy dělí několik úrovnostních levelů co se zajímavosti případu týče. Strhující styl psaní však mají společný. Dokážete si vybavit, jaké to je nechat si rozpustit kousek nanukového dortu na jazyku? Ten ňuňatý pocit, že potřebujete ještě trošku (a pak další a další). Joho. Počítejte s přesně s takovou nenasytností i při čtení Amelie. Fakt.

Jak říká Miley Cyrus, lidé bývají zděšeni jejím chováním a přitom nemají ani potuchy, že jejich vlastní potomci jsou mnohdy daleko horší. Vždycky mě moc fascinuje, jak si rodiče myslí, že jsou děsně chytří, když nám vykládají, že nejsou tak blbí, jak my si myslíme. Z pohledu jednoho z těch "sedmnáctiletých spratků" zastávám názor, že maminky a tatínkové nás trošku podceňují. A asi je to dobře. I Amelia byla podceňována. Ale to, co vyváděla ona ... s tím jen tak někdo soupeřit nemůže. 

Ke klasickému sex, drogy a rock'n'roll připočítejte podsvětí školních klubů, tajemného teplého kamaráda a pár pikantních fotek a můžete mít jakous takous představu o tom, kdo je vlastně Amelie. Chudák Kate málem zešedivěla, když se po kouscích dozvídala krutá tajemství své "nevinné" dcery. 

Někdy člověk jen těžko pozná, kam ho táhne proud, a najednou nezadržitelně míří k vodopádu.

Upozornění: 

Pokud vlastníte černé svědomí... buďte připraveni, že si prohryže cestičku vaším já a prodere se na povrch.

Případ Amelia je psán poněkud zvláštně normální formou. Střídají se pohledy současnosti (matka) a minulosti (dcera). Všechno dohromady se proplítá v copánky, které se splétají v jeden velký cop. Funguje to. Navíc utínat kapitoly v nejzajímavějších částech... agrrww - mdloby na tebe, milá autorko!

Kniha s takovým ohlasem jako je tato, by měla mít ultra epický konec, ze kterého vám upadne spodní čelist nebo si vyškubete vlasy. Nejpromyšlenější část díla, jeho nosník. Něco, co neuhodnete. Já neuhodla. Jop. A stydím se? Ne. Kontrast mezi zákeřnou složitostí vztahů všech postav a samotným závěrem je tak obří, že i bílá s černou by mu mohly závidět. 

[Mé rozsáhlé teorie správné nebyly, ale já v hloubi duše vím, že by se tam určitě hodily víc. ;) Každopádně bylo fajn trápit si mozek jejich vymýšlením.]

Dobře se to četlo. 
Promyšlené postavy a trošku "kakaný" závěr. 
Ale jou. Bavilo mě to. Vás bude taky.