Recenze - Ready Player One : Hra začíná

Název originálu: Ready Player One
Série: -

Autor: Ernest Cline

Počet stran: 512
Nakladatelství: Jota
Vydáno: 2012

Goodreads hodnocení: 4,28 / 73 335 ratings

Anotace:

Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Není divu, že většina lidí utíká před realitou do uměle vytvořeného vesmíru videoherního systému OASIS, kde mohou zapomenout na běžné starosti, vytvořit si novou identitu a jejím prostřednictvím se pak pohybovat po tisícovkách virtuálních planet, pracovat, studovat, bavit se a prožívat své sny. Navíc se tam někde skrývá i dědictví po tvůrci této videohry, miliardáři Jamesi Hallidayovi, který před svou smrtí zanechal ve skrytých koutech OASIS několik klíčů, jež mají hráčům ukázat cestu k pokladu. Trvá však dlouhých pět let, než se středoškolákovi Wadu Wattsovi podaří objevit první z nich. A potom vypukne hotové peklo, protože zájemců o dědictví, které nálezci zajistí doživotní bohatství a obrovskou moc, je nespočet a v cestě za svým cílem se neštítí žádných prostředků. Když se pak soupeření přenese z virtuálního světa do toho skutečného, končí veškerá legrace — tady už jde o život.

Být člověkem je většinu času dost na hovno.

Videohry jsou jediná věc, která činí život snesitelným.

NĚCO MÁLO K DĚJI..

Jestli takhle bude vypadat rok 2045, bude to celkem katastrofa...

Svět ovládly videohry (chápete, videohry??). Kdo nezná nejnovější techniku, nejnovější videohru, není "cool". Některé děcka našeho teen věku už ani nechodí do škol, všechno studují online přes nějaké své avatary, které si vytvořili. Žijí jen pro to, aby se zlepšovaly jejich dovednosti ve hře, aby navštívili co nejvíce světů, umístili se na předních příčkách tabulek. Popravdě..celkem se divím, že jsou skoro všichni hubení. Když člověk jenom sedí, jí, pije, občas se zajde vyspat, tak přece nemá moc skutečné aktivity..

Jednoho dne, krátce po umření jedno z největších programátorů her Hallidaye (vymyslel a naprogramoval celý ten virtuální svět OASIS, kde se to všechno děje), svět obletí videonahrávka, ve které Halliday vzkazuje, že do svého světa her umístil Vejce. Když člověk získá vejce, získá také možnost ovládat OASIS, celý systém bude jeho. K Vejci se dostane díky důmyslnému systému nápověd. Musí se najít tři klíče a potom otevřít tři brány, u všeho musí samosebou splnit nějaký úkol. Zní to jednoduše, ale ty hádanky jsou více než zapeklité.

Nikdo na světě nikdy nezíská, po čem touží, a v tom je ta krása.

Krátce po odvysílání oné videonahrávky se strhne závod, jaký si ani neumíte představit. Každý, ale úplně každý chce být Ready Player One, vlastnit společnost a navíc pár těch miliard. Horečka stoupá a ve výši nejvyšší zase klesá. Nikomu se nedaří rozluštit hádanku, i když tomu věnují spoustu času. Vytvářejí různé klany a tak podobně. Časem si hodně lidí pomyslí, že si z nich jen nějaký starý blázen vystřelil, ale potom..jeden člověk, tedy jeho avatar (hlavní hrdina této knihy), onen klíč najde. A horečka může začít znova.

Po jeho jménu se na výsledkové tabuli se objeví ještě další čtyři různých Hráčů. A potom také spousta dalších avatarů jedné společnosti. Ti lidé se narodili proto, aby Vejce našli, mají ohromné množství dat, nehrajou fér, a mrtvol se nebojí.

V celém zájmu hry je, aby Vejce našel někdo z opravdových Gunterů (hráčů), spolupráce je důležitá. Tady jde o víc než jen o peníze.

Budu muset zahrát bezchybnou hru Pac-Mana.

To nebyla žádná hračka. Museli jste projít všemi dvě stě padesáti šesti levely bez jediné chybičky, až po finální split-screen. A cestou jste museli spolykat každou tečku, energizér, ovoce a ducha, na které jste narazili, aniž byste sami ztratili jediný život.

HODNOCENÍ..

Teď se musím k celé knížce vyjádřit, pff.. Bude to ale sakra těžké.

Úvod mě dostal, říkala jsem si to bude skvělé, rozšířila se nějaká herní horečka, teď to všichni budou hledat, budou tam mít spoustu úkolů a něco v tom smyslu. Nápad se mi strašně líbil. (Pravda, ten nápad se mi líbí pořád).

Moc mě ale zklamalo zpracování. Někde do sto padesáté strany jsem se nudila, pár stránek přeskakovala, protože mě to nebavilo. Spousta herních výrazů, které mě vůbec nezajímaly. Vysvětlení fungování nějaké hry taky ne. Bylo to furt něco ve stylu "já mám lepší videohru, ne já!". Když konečně Wade (Parzival) našel ten první klíč a prošel první bránou, to se už něco dělo. A bylo to moc fajn, popisy se utlumily na minimum a byla tam jen akce propojená s logickým myšlením. Pak dlouho nic a zase nějaká nárazová akce a konec se seběhl děsně rychle.

Z postav jsem si neoblíbila nikoho. Wade byl divný, získá hádanku a nesnaží se ji vyluštit. Kdybych já byla Art3mis, tak ho pošlu do prháje jako totálního vlezdoprdelku. Hlavně v její blízkosti byl strašně trapný, divím se, že mu to nějak nedocházelo.. Navíc, jak se někdo může zamilovat přes hru? Nechápu, prostě nechápu. Přijde mi to divné. Jej, ještě jsem se málem rozesmála, když !!!SPOILER!!! ..vyhodili do vzduchu jeho tetu, která se starala o nějaké děti, a on neprojevil žádné emoce. Hlavně, že je jeho avatar v suchu.

K závěru.. Myslím, že kdyby knížka měla tak tři sta stran místo pěti set, udělalo by se líp. Myslím, že by se to dalo krásně vykoumat.

Toto je rozhodně jedna z těch klučičích knih, kterých mi přijde je v porovnání s těmi holčičími pořád míň. Věřím, že zastánce videoher, počítačů a něčeho takového si v tom najde zalíbení a dokonce se možná i něco dozví.

Já dávám 2,5 hvězdičky. 

Ale rozhodně neříkám, že to bylo zlé, spíš jsem na tu knihu neměla náladu a až moc jsem se na ni těšila..