Série: ---
Autor: NEIL GAIMAN
Počet stran: 184
Nakladatelství: Polaris
Vydáno: 2013
GoodReads: 4.07 / 64,280 ratings
Anotace:
Svoje dětství si pamatuji živě... Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to.
Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.
I přes to, že tento příběh není napsán ani na dvě stě stranách, dokáže po sobě zanechat takovou stopu, která předčí i některé čtyřstovkové knihy, které čtete. Tohle se číst nedá, tohle se prožívá a to celým srdcem i duší. Nevěřila bych, že jsem schopna tohle ze sebe vymáčknout, ale u Oceánu to tak rozhodně bude. Je napsán takovým stylem, který je tak divný a složitý, ale i jednoduchý zároveň, že to celé pokupě vzbuzuje dojem dokonalosti.
Jak jedna nepatrná událost dokáže ovlivnit život jednoho kluka. Všechno to začalo sebevraždou v jejich rodinném autě, probudily se síly, které je lepší nechat spát. Objevila se žena, která mu chce rozkopat rodinu, tomu ubohému osmiletému klukovi, jen on jediný vidí, že není člověk. Ona to ví. Ale mu nikdo nevěří. Ale on přece není pomatený, taam na konci uličky žijí tři ženy a všechny mu věří, dokonce mu pomáhají se toho zla zbavit. Asi jsou trochu divné. Lettie věří, že to jezírko na konci uličky je Oceán, její babička říká, že si pamatuje jak přiletěl měsíc. Společně musí zahnat všechny temné síly, než je navždy pohltí. Ony .. nebo Oceán.
Od té události uběhlo už čtyřicet let, a ten klučina se na konec té uličky vrátil, a vzpomíná. Co jen se stalo s jeho věrnou kamarádkou Lettie, která "odjela přes Oceán do Austrálie"?
"Měsíc tady nebyl vždy?"
"Bože chraň. Ani v nejmenším. Vzpomínám si na ten den, kdy měsíc přiletěl..."
Tahle knížka popírá všechny fyzikální a vlastně úplně všechny zákony. Abyste si ji užili musíte připustit, že nebe je zelené a tráva modrá, že louže je oceán, že protony jsou malí lidičkové, že chodíte po nebi a fialové slunce na vás svítí z trávy. Ano, takhle divný ten příběh je. Zdá se to nepředstavitelné, ale takové to je. Nejlepší a dokonalé.
Neil Gaiman bude asi génius, jak to tak vidím. Jelikož to byla první knížka, kterou jsem četla, rovnou jsem si v knihovně půjčila Nikdykde, které je taky proslavené, už se na něj velmi těším. Snad bude taky tak .. velkolepé.
Opravdu! Oceán na konci uličky je tak moc divný až je strašně krásný. - Doporučuji.
Jsem si ale celkem jistá, že hodně lidí bude mít problém se začíst, jen to proboha nevzdávejte.. Ono to opravdu má smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat