Recenze - Konec a smrt Amelie Anne

Název originálu: Amelia Anne is Dead and Gone
Série: ---

Autor: KAT ROSENFIELD

Počet stran: 240
Nakladatelství: Egmont
Vydáno: 2013

GoodReads: 3.47 / 1,565 ratings

Anotace:

Becca vždy toužila opustit ospalé malé městečko, ve kterém vyrostla. Nález neznámé mrtvé dívky u cesty však všemi obyvateli, včetně Beccy, otřese. Becca stále nemůže pochopit, jak mohlo k něčemu takovému dojít nedaleko jejího domu, a poprvé v životě se nedokáže rozhodnout, co by měla udělat dál.

Krátké kapitoly popisující poslední dny Amelie Anne jsou provázány s létem, které prožívá Becca, a souběžné příběhy dvou mladých dívek, které mají potíže s vlastní identitou a vztahy na hraně, přivádějí čtenáře stále blíž a blíž k pravdě a postupně rozplétají skutečný příběh Amelie Anne.

Místo aby se vražda usadila v ulicích nebo běžela místním kanalizačním systémem, stěhuje se dovnitř. Stává se vnitřní záležitostí. Prosakuje v rozích zamčených předních dveří. Plíží se lidem do ložnic. Pulzuje v jejich žilách.

NĚCO MÁLO K DĚJI..

Se smrtí se setkáváme všichni. Od malička. Obklopuje nás. Stejně jako se lidé rodí, musí i umřít, je to tak správně. Jenže bohužel někdy není smrt úplně přirozená, ale někdo úmyslně poškodí to křehké lidské tělo a přeruší tak funkce, které k životu potřebujeme. Říká se tomu vražda. Ve velkých městech je tento jev naprosto běžný, lidé se zabíjejí z nejrůznějších důvodů, ale v těch městech, které se snad ani nevyskytují na mapě, zná se tam každý z každým, tam to rozhodně na denním rozvrhu není. 

Tak se nikdo nemůže divit, že když se na cestě najde dívka, ubitá k smrti, kterou nikdo nezná, vyvolá to paniku. Je to takzvaná anonymní vražda, neví se, kdo je vrah, ani kdo je oběť. Lidé mají jen přirozený strach, že vrah se může skrývat ještě stále v jejich milovaném městečku. A .. co si budeme povídat, policie tady stojí za pendrek (žádné špičkové vybavení), ti tento případ v životě rozlousknout nemůže. 

My, jako čtenáři, celou dobu víme, kdo ona "neznámá" je. Amelie Anne Richardsonová (21 let), velmi ambiciózní dívka, která má snad všechno, co by všechny v jejím věku mohly chtít: přítele, dobré známky, přirozený talent na všechno, ale hlavně .. bydlí 9 hodin od místa, kde byla nalezená.. Takže, cílem knihy je, aby si čtenář celou dobu kladl ty drtící a dechberoucí otázky: "Co tam proboha dělala? Kdo ji zabil? Proč ji zabil?" Jenže její příběh se v knížce vyskytuje spíš pomálu, je zaměřen na Rebeccu, která žije v onom malém městečku a její jediný plán zní asi tak, že jakmile odstuduje, roztáhne křídla a do té díry už se nikdy nevrátí. Ať už si to člověk přiznává, každý má jakési závazky (rodinu, přátele, přítele) a těm to bude muset objasnit a odůvodnit. Světe div se, ale největší problém s tím má právě ten přítel. Nastává krize.?

Do popředí tedy vyvstává další otázka. Co mají tyhle dvě asi úplně odlišné holky společného? 

(popravdě, mi to přijde divné i po dočtení)

Už nemůžou dál čekat.

Ať už to udělal kdokoli, věděl, co dělá.

Ať už to udělal kdokoli, je pořád tady.

HODNOCENÍ..

Pozn.: Až teď, když sepisuju toto veledílo, jsem si všimla jednoho detailu obálky. A tedy..Tam jsou nohy? Mám to ale postřeh..

Nedávno jsem ve škole psala slohovou práci s ústředním tématem: Líčení. Jsou to takové ty blbosti, jako když se píše: Ten ohnivý kotouč se schovával do svých peřin. (V překladu: slunce zapadá). U téhle knížky jsem měla silný pocit, že je tam obdobných přirovnání taky hodně a nevím proč, vždycky se mi chtělo moc smát, když se mi něco takového objevilo před očima. Celé je to vlastně napsané tak nějak vznešeně a až moc slohově, jako by se vlastně nepsalo o ničem. Toho pocitu se doteď nemůžu zbavit. A absolutně nechápu, jak někdo je schopen napsat (a vydat to) fráze typu: "Řek si to?", "Moh mi pomoct.", nějaké "by jsme a by jste" - vždyť to přece zní naprosto odporně. (O -ej,-ej,-ý,v- ; to už ani nemluvím).

Po dějové stránce taky nic moc, žádný jakýsi vyšší cíl, postavy nezajímavé a divné. A ta vražda... čekala jsem něco mnohem víc zamotaného, překvapujícího a dokonale promyšleného. Tak by kniha měla vypadat, že čtenář až do poslední stránky není schopen říct, kdo tu oběť zabil. Ne, že otevřu knihu a po první kapitole řeknu: ten to je. A nakonec to je ještě pravda -_-. Nesmím se zapomenout zmínit o tom stálém sexování :oD. To bylo pořád něco! Já chtěla řešit vraždu a ne, aby tam pořád někdo s někým spal. A když už spolu nespali, tak řešili, jak to udělat, aby to bylo lepší. (Já chtěla-chtěla-chtěla krvák)

Postel rytmicky vrážela do zdi.

Jsem si jistá, že někomu se ta kniha bude líbit, hlavně spíš takovým nenáročným čtenářům, kteří toho za sebou ještě moc nemají, určitě holky. Klukům by se mohly protáčet panenky už po první kapitole (kdyby si to tedy někdo z tohoto pohlaví vybral, čemuž nevěřím).

Ani o chlup víc, přece jen .. vždyť jsem těch pár stránek četla čtyři dny!

••••••••••••
Knihu si můžete koupit ZDE