Recenze - Rozvaliny Gorlanu (Hraničářův učeň #1)

Název originálu: The Ruins of Gorlan
Série: Hraničářův učeň (1. díl)

Autor: JOHN FLANAGAN

Počet stran: 267
Nakladatelství: Egmont ČR
Vydáno: 2008

GoodReads: 4.15 / 37, 396 ratings

Anotace:
První kniha fantasy série příběhů o Willovi a jeho přátelích z hradu Redmontu. Will je na svůj věk malý, ale zato je hbitý a neobyčejně bystrý. Celý život snil o tom, že se stane slavným rytířem jako otec, kterého nikdy nepoznal, ale do bojové školy na hradě Redmontu ho pro malý vzrůst nepřijmou. Místo toho se dostane do učení k Haltovi, tajemnému hraničáři, jehož záhadnou schopnost neviditelně se pohybovat lidé přičítají černé magii. Will se postupně učí používat zbraně hraničáře: luk a šípy, šedozelenou pláštěnku a houževnatého malého ponyho. Ačkoli Will nemá meč ani velkého koně, po kterých tolik toužil, zjistí, že dobrý hraničář je pro království stejně důležitý jako slavný rytíř. A když se s Haltem vydá na nebezpečnou výpravu do pustiny, aby vystopoval děsivé tvory, kteří se chystají zabít krále, zjistí nakonec, že hraničářské zbraně nejsou tak špatné...

"Halte, já myslel..." 

"Ty jsi jen učeň, nemáš co myslet!" 

NĚCO MÁLO K DĚJI..

Žil byl jeden moc zlý člověk, král Morgarath - pán Deštných a temných hor, který myslel jenom na to, jak získat větší moc. On se nebál ničeho, zato lidé se báli jeho. A právě on měl v úmyslu podrobit si celé Araluenské království, vládnout krutou rukou a dobývat ještě další území. Nebylo přípustné, aby se mu to podařilo. A taky, že nepovedlo, protože tento temný pán zapomněl na jednu veledůležitou věc. Nebo spíš na skupinu lidí, kterých je přesně padesát a jsou víc než odhodláni sloužit svému králi Duncanovi a jeho Araluenskému království. Jsou to hraničáři. Chlapi zocelení výcvikem, ale možná ne takovým, jaký máte na mysli vy. Pokud máte představu - chlap jak hora, oděný v brnění s mečem v jedné a štítem v druhé ruce, co sedí na statném bojovném koni - mýlíte se. hraničáři jsou spíš malí, ale houževnatí (stejně jako jejich koně). Jejich největší zbraní je střelba z luku, žádný šíp nemine svůj cíl. Jsou velmi chytří a vymýšlení strategií je jejich přirozeným instinktem. A občas jsou také považováni za kouzelníky. Důvod je jednoduchý - umějí zmizet, ztratit se z očí. V jednu chvíli tam jsou a v druhou ne. "Médžig." Jen a pouze díky této skupince lidí, byl Morgarath zahnán daleko do hor, ale traduje se, že jednoho dne se vrátí. A bude silnější než předtím...

"Mám pár minut zpoždění a najednou jsem 'konečně' tady? A taky moc pozdě, protože vy už jste všechny koláče sežrali."

Jaké by to bylo vyrůstat v sirotčinci? Vědět, že nevíte své příjmení, že neznáte rodiče, že jediné, v co doufáte je, že váš otec byl výborným bojovníkem? Nemám šajnu. Ale Will v tom má jasno, chce se stát taky rytířem a nastoupit do bojové školy. Trochu problém činí jeho výška a statnost a všechny možné další faktory. Will prostě vypadá jako slaboch. Všechny ostatní děti ze "sirotčince" se v den vybírání dostaly kam chtěly, jen ho si nakonec vybral Halt. Hraničář. Jelikož hraničáři si svá tajemství střeží, jako oko v hlavě, Will nemá tušení čemu se vlastně nechal upsat, ale všechno je lepší než podřadné práce na polích, nezná schopnosti hraničářského spolku. Ví jen to, co si povídají lidé - že to jsou čarodějové. Halt ho ovšem velmi rychle přesvědčí o opaku. Will se musí učit rychleji a pilněji než všichni ostatní, složitější a zajímavější věci. Zjišťuje, že umění používat meč je celkem naprd, když člověk neumí používat hlavu, že tohle je opravdu to, co ho baví, že byl přiřazen správně. 

Horác pochází také ze sirotčince, ale na rozdíl od Willa on byl ten "velký", ten ze kterého měl ten malý kluk strach, ten před kterým utíkal na strom. On si svůj sen splnil, byl přijat na bojovou školu, ale ani pro něj to není žádná smetánka. Ne, že by "škola" byla obtížná, všechno zvládá levou zadní, asi má hold nepřirozeně přirozený talent, jde spíš o starší spolužáky, kteří se mu snaží znepříjemnit život. A že se jim to daří. Taky tři na jednoho, to je zbabělost, ne? A právě řešení této nepříjemnosti dá začátek něčemu příjemnému, přátelství, které by Willovi a Horácovi kdekdo mohl závidět. Přátelství na život a na smrt.

"To je hraničářský kůň. Na tom může jezdit jen hraničář."

Horác se znovu zachechtal. "Na takovým chlupatým psovi by uměla rajtovat i moje babička!"

"Ona by možná uměla," řekl Will, "ale vsadím se, že ty ne."

HODNOCENÍ..

Wáááááááu! To je první "slovo", které mě k té knížce napadne. Je prostě dokonalá. :o)

V této době se dají knížky dělit na takové to složité fantasy, kdy všude najdete elfy, draky, kouzelníky, víly a stvoření podobného typu a teď čím dál častěji vyskytující se dystopie s milostnými trojúhelníky (a samozřejmě i další typy, nechci být neuctivá k jiným knihám). Hraničářův učeň nepatří ani do jedné z těch dvou kategorií. Má svůj vlastní svět, který vypadá vlastně až reálně, jako by z minulosti a když jsem tu knížku četla, jako menší - věřila jsem, že tak to skutečně vypadalo, že svět byl rozdělen na království a že hraničáři existovali. Byla jsem o tom přesvědčena! ;o)

Ať už chtě nebo nechtě, taky se toho spoustu dovíte o různých bojových strategiích, způsobu rozdělávání ohně, jak se střílí z luku - po této knize mám teorii v malíku! :oD

Rozhodně, rozhodně, rozhodně ... doporučuji! Nebudete se nudit. Neříkám, že to není předvídatelné, místy je, ale v téhle knížce to je úplně jedno, protože stačí si akorát užívat to, jak je to napsané, jak se to dobře čte, jak jsou postavy skvěle vykreslené (Will is my hero 4ever), jak úžasný je to příběh. A po dočtení máte prostě největší chuť přečíst si knihu číslo 2.

5 hvězdiček!!!

Knihu si můžete objednat ZDE