Spáleniště: Zkouška / Labyrint byl jen slabý odvar!

Název originálu: The Scorch Trials
Série: Labyrint - díl #2

Autor: JAMES DASHNER

Počet stran: 344
Nakladatelství: YOLI
Vydání: PROSINEC, 2014

GoodReads: 3.98 / 164,365 ratings

••••••••

Placeři, ukolébáni pocitem bezpečí, se konečně mohou ponořit do plnohodnotného spánku v teplých peřinách. Už nejsou v Labyrintu. Žádní rmutové. Žádný boj o život. Vrátí se domů a všechno bude dobré.

Pche. Oni si opravdu mysleli, že nalezení východu z bludiště je všechno? Jak naivní. Pořadatelé se smějí pod vousy, pravá zábava teprve přijde.

„To všechno byla součást testování, chápete? První fáze, abych byl přesný. A pořád se nám nebezpečně nedostává toho, co potřebujeme. Proto jsme museli zvýšit nároky a teď nastal čas na druhou fázi. Nastal čas, aby začalo jít do tuhého.“

 • Le Book Trailer •

Pamatujete si pocit po dočtení Labyrintu? Vyšokovaní až na Mars? Pan autor, James Dashner, s tímto nervy drásajícím působením na obyčejnou lidskou bytost pokračuje bez jakýchkoliv přestávek. V praxi to znamená, že už prvních pár stran obsahuje něco, z čeho padá spodní čelist. Zase.

Sluneční erupce zpustošily mnohé části země. Zároveň populaci decimuje nemoc, která se nepodobá žádné, co lidstvo poznalo. Lék je téměř nedosažitelný. Vlády se spojily, aby zachránily svět. Všechno to zní ... děsně hrdinsky. A proto vznikl ZLOSIN, skupina se špičkovou technikou a neomezeným lidským kapitálem, která je - díky svému projektu - velmi blízko zániku zamezit. Jenže já jsem na straně Placerů, obětí výzkumu, a i přesto, že všechny tyhle kecy vypadají rozumně, nevěřím, že ZLOSIN JE DOBRÝ!!!!!

„Pravidla neexistují. Instrukce neexistují.“

Fáze dvě, Spáleniště, není nic míň ani nic víc než vypuštění na povrch, do kruté reality. Hurá na sluníčko.

„Je někdo slepý?“ zeptal se Minho. „Připadá mi, jako bych měl místo očí opečené maršmelouny.“

••••••

Narozdíl od prvního dílu nejsme hozeni do nádrže se studenou a neučíme se v ní plavat. Víme, co se děje, jsme v obraze. Vlastně, myslíme si, že jsme. A i když velký prostor dostaly i vracející se Thomasovy vzpomínky, dělají ve všem snad ještě větší guláš.

••••••

Podstatnou součástí příběhu jsou samozřejmě postavy. Ve Spáleništi je čeká spousta proměnných ušitých přímo na tělo a vězte, že je prozkouší těmi nejhoršími možnými způsoby. Po zkušenosti s tímto autorem by možná nebylo na škodu si jednotlivé charaktery nepouštět příliš k srdci. Kdo ví, kdy někoho sejme obří koule, co?

Dobrá rada přítele byla rozdána, stejně na ni nikdo nedá. Vlastně ani já. Taky mám svého hrdinu. MINHO <3 <3

„Frase,“ odvětil Minho. „Jsem pevnější než hřebík. Dokázal bych tě nakopat do toho tvýho změkčilýho, poníkymilovnýho zadku i s dvojnásobnou bolestí.“
Thomas pokrčil rameny. „Ale já mám vážně rád poníky. V tuhle chvíli bych nějakého samou láskou snědl.“ V žaludku mu hlasitě zakručelo.
„To byl fór?“ zeptal se Minho. „Vážně je to tak, že nudnej grind Thomas udělal fór?“

Možná je to můj osobní pocit, ale Thomas svým chováním hodně připomínal rozklepaný řízek, co jen čeká na obalení a usmažení. Prakticky se schovával v pozadí skupinky. Jakoby chytil poseroutkovu chorobu, ve které měl občasné záblesky hrdinství. 

Jako pod lupou se ukazují jednotlivé vlastnosti přeživších. Ty dobré i ty horší. Dohromady tvoří neuvěřitelnou směsku, až se jeden diví, že jim to vlastně funguje.

A mám dobrou zprávu pro mužskou část čtenářů! 

Od šmoulí situace "spousta kluků, jedna holka" se dostáváme k vyrovnání pomyslných vah! Ale pšt.

••••••

Hlavní dějová linka je opět jedno velké COOO?, takže ani nemá smysl počítat, kolik takových překvapení je skrytých uvnitř. Rozhodně žádný nudafaktor! Tuš, to ani náhodou. Můžete se těšit na mnoho akce (výskyt násilí je tu snad upgradeovaný), dlouhý úmorný pochod, boj s mamčou přírodou a vyjednávání s šílenci!

„Nebo máte z raplů tak nahnáno? Bojíte se, že vás strhneme na zem a sežereme vám oči? Ňam ňam, dobrota. Miluju dobrý oko, když docházejí červi. Chutná jako nedovařený vajíčko.“
Úkol odpovědět na sebe vzal Minho. A skvěle se mu podařilo zamaskovat bolest, která ho sužovala. „Ty přiznáváš, že jsi rapl? Že je z tebe magor?“
„Právě řekl, že má rád chuť očí,“ ozval se Pánvička. „Myslím, že to z něho magora dělá.“

Celá kniha má atmosféru, co drtí. Někdy na omdlení. Někdy na nebezpečně dlouho zatajený dech. Někdy je všechno extrémně nefér. Ale stejně všichni zůstanou věrni až do poslední řádky!

Neuvěřitelné, co James Dashner dokázal.

Buď ujíždí na omamných látkách nebo je génius. Nebo obojí. :))

 Mockrát děkuji YOLI za poskytnutí recenzního ebooku!

Od 8.12.2014 by měl být titul k dispozici ZDE